Registry dlužníků nemohou sloužit jako nátlakový prostředek k plnění právně sporného závazku

01. 04. 2019

Městský soudu v Praze svým usnesením ze dne 23. srpna 2018, sp. zn. 22 Co 86/2018, potvrdil prvostupňové rozhodnutí, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 vyhověl našemu návrhu a nařídil předběžné opatření, dle kterého je poskytovatel operativního leasingu (ŠkoFIN s.r.o.) povinen bezodkladně vymazat údaje o tvrzených nedoplatcích z uzavřeného smluvního vztahu, jím zanesené do registru dlužníků NRKI.

Skutkový základ věci spočívá v tom, že poskytovatel operativního leasingu jednostranně v průběhu trvání smluvního vztahu zvýšil splátku operativního leasingu o tvrzené zvýšené pojistné. Leasingový nájemce s jednostranným zvýšením splátek nesouhlasil, právně argumentoval na podporu svého názoru, že jednostranná změna výše leasingové splátky není možná, a navrhl poskytovateli leasingu, aby ve věci vyvolal soudní řízení o zaplacení tvrzených nedoplatků, ve kterém by bylo postaveno na jisto, zda došlo k platnému navýší splátek; leasingový nájemce přitom pokračoval v hrazení leasingových splátek v původní výši před jednostranným zvýšením. Poskytovatel leasingu reagoval tak, že věc tvrzených nedoplatků fakturace předložil k vymáhání inkasní agentuře a jednotlivé měsíční částky zvýšení začal zaznamenávat do tzv. registru dlužníků NRKI (nebankovní registr klientských operací).

Odvolací soud zkonstatoval, že „…jestliže navrhovatel pravidelně hradí původně dohodnutou výši splátky a jestliže dokonce sám žádal odpůrce, aby vyvolal soudní řízení o zaplacení údajně dlužné částky (…), pak je evidentní, že nejde v tomto okamžiku o osobu se špatnou platební morálkou (…). K záznamům do registru dlužníků je třeba přistupovat rozumně, individuálně a při vědomí, že takový záznam způsobuje zaznamenané osobě všemožné obtíže…“ Odvolací soud uzavřel, že „…hrozba či realizace záznamu do registru dlužníků nemá sloužit ani jako prostředek nátlaku na ty osoby, které jsou přesvědčeny, že po nich jejich smluvní partneři žádají více, než podle práva mohou“.

Ač se tento závěr může jevit jako notorieta, ve věci v našem právním systému doposud neexistovala odpovídající judikatura; nejblíže jí byla judikatura německá (viz např. usnesení AG Mainz ze dne 14. 7. 2006, sp. zn. 84 C 107/06). Rozhodnutí soudu o vydání předběžného opatření tedy v českých podmínkách průlomové.

Leasingové společnosti, pojišťovny, telekomunikační operátoři a další společnosti, které se sdružují a mezi sebou si předávají informace o bonitě svých klientů v tzv. dlužnických registrech, nejsou oprávněny evidenci těchto registrů využívat k tomu, aby hrozbou či zanesením do těchto registrů vytvářely nepřípustný nátlak na své klienty, aby se tito podvolili účtování, fakturaci, změně smlouvy, s nimiž by jinak nesouhlasili. Tento závěr platí za situace, že z okolností je zřejmé, že jde o právní spor o podstatu vzneseného nároku a nikoli že dlužník „pouze“ přestal platit své závazky po splatnosti.

O předmětném rozhodnutí z našeho podnětu informoval server dTest ve své tiskové zprávě (https://www.dtest.cz/clanek-6988/dtest-zapis-do-registru-dluzniku-nema-slouzit-jako-natlakovy-prostredek).