Pane Šimberský, v advokacii se pohybujete již více jak 20 let. Můžete mi jako běžnému občanovi říci, kdy si při řešení svého právního problému ještě vystačím sám, s radami od známých, či s pomocí internetu, a kdy již potřebuji přizvat placeného profesionála?

Jednoduchá a jednoznačná odpověď na tuto otázku, minimálně v rovině civilního práva, neexistuje. Vždy hrají roli životní zkušenosti, osobní postoje, ale samozřejmě i další zúčastnění na věci a pochopitelně sama věc, o níž jde. Roli jistě hrají i zkušenosti druhých. Jednoznačně však platí, že je lepší, a obvykle mnohem levnější, přijít za advokátem na začátku než až poté, co se rozhořel nějaký problém. Téměř vždy potřebujete služeb advokáta, jste-li cizinec a vstupujete-li do právních vztahů ve zdejším prostředí.

Jak si mám takového advokáta vybrat, podle čeho se mám rozhodnout?

Advokacie je speciální služba. Jejího poskytovatele obvykle vyhledáte na doporučení. Je to velmi podobné jako například se zubařem. Hledáte-li stomatologa, také se nejdříve zeptáte přátel a známých, zda někdo z Vašeho okolí nezná někoho dobrého, vyzkoušeného, někoho, kdo má důvěru těch, v něž máte důvěru Vy. Nebudete asi hledat toho nejlevnějšího, ani asi toho nejdražšího, budete hledat toho nejlepšího, toho nejlepšího, koho si můžete dovolit...

A nemám-li přesto žádný tip?

Pak pátráte dál, například na internetu, o někom jste někde slyšeli. Tam již ale musíte dát na svoji intuici, či třeba na dojem získaný jen z webových stránek, z jiných písemných informací atd.

Říkáte, že advokacie je speciální služba. V čem je advokacie odlišná od jiných služeb?

Právní služby jsou vysoce odborné, k možnosti jejich poskytování je třeba vyhraněného vzdělání, navazujících pracovních zkušeností, a i dalších kvalit. Většina z nás asi celkem pozná, jestli mu parketář dobře položil podlahu, malíř vymaloval pokoj. Ale právní laik nemá šanci zjistit, zda mu advokát dobře napsal kupříkladu žalobu či odvolání, či dokonce i jen kupní smlouvu.

To ale přeci platí i o jiných odborných službách?

Ano, ale v advokacii to je ještě jiné. Kvalita a odbornost totiž nemusí korespondovat s dosaženými výsledky. Ba dokonce ani s očekáváními, a to jak u klienta, tak někdy i u samotného advokáta. Je to z toho důvodu, že na rozdíl od jiných oborů a oblastí v advokacii do věci vstupuje vícero silných neznámých. Předně to jsou druhé strany - nejčastěji přitom s protipólnými zájmy, a pak navíc i třetí subjekty - běžně jako rozhodčí autority. Odborník pozná, jestli účetní vše naúčtoval ve shodě s účetními standardy. Ale ani sebelepší žaloba sepsaná tím nejrespektovanějším odborníkem na danou oblast práva ještě negarantuje, že ve sporu zvítězíte nebo že ze smlouvy nevznikne spor. Dokonce ani tehdy, je-li objektivně právo na Vaší straně a máte-li vše správně zpracované, nezaručuje to, že spor vyhrajete nebo že se nic jinak nepokazí. V daném směru je to vždy tak trochu jako sázka do loterie, jen s tím rozdílem, že Vaše sázky jsou, tu méně a tu více, odborně podložené. A proto v principu advokát není odpovědný za výsledek věci jako takový. Je povinen konat vše, co je podle jeho svědomí, vědomí a schopností nejlepší pro jeho klienta. No a i zde je kámen úrazu, neboť to vše jsou čistě subjektivní kategorie. Proto je vzájemná důvěra mezi advokátem a klientem elementární nutností při poskytování této služby.

Advokacie je služba placená, jak se takové právní služby účtují?

Nejobvyklejší je dnes tzv. časová odměna, tj. hodinová sazba. Je to lety odzkoušený a asi nejspravedlivější model, ani ten ovšem není bez vady. Neexistuje totiž žádný „manuál“ toho, jaký objem služeb lze za hodinu práce advokáta vykonat a tedy vyúčtovat, snad krom osobní účasti u jednání, kde je objem času dán jeho změřením. Ovšem absolutní většina objemu právních služeb je dnes soustředěna do písemných výstupů a zde již narážíme na různou výkonnost a produktivitu jednotlivců, různě se projevující porci individuálně vkládané pečlivosti, odlišně se zrcadlící potřebu kvality, jinak se projevujících profesních či životních zkušeností, talentu... Nehledě pak na odlišnosti v jednotlivých právních zadáních, které se promítají zejména do toho, že se jen velmi složitě dávají dopředu jakékoli objemové odhady. Při účtování časového objemu služby sice existují určité zvyklosti, a to jak v advokacii obecně, tak v rámci jednotlivých kanceláří, avšak s těmi obvykle na počátku spolupráce klient seznámen není a ani nemůže být.

Co si mám představit pod zvyklostmi v hodinovém účtování?

Tím je myšleno to, že při určitém kvalitativním standardu právní služby téměř nikdy nelze klientovi vyúčtovat všechen reálný čas, který advokát na určité věci klienta stráví. Berete-li službu vážně, musíte si ověřovat věci, jejichž časovou dotaci byste klientovi nikdy nezdůvodnil. Nad konkrétními věcmi se pak v rámci kanceláře opakovaně radíte s kolegy, promýšlíte možná řešení, teprve potom sednete a píšete. Krom toho se musíte neustále průběžně vzdělávat, načítat odbornou literaturu, soudní judikaturu, sledovat aktuální společensko-politické dění… To vše se přitom promítá do Vašeho písemného výstupu. Ten ovšem vyúčtujete buď časem, který jste reálně nad jeho sepisem strávil, nebo dokonce jen časem, který je „schopen“ Váš klient zaplatit. A to jsou ony zvyklosti v rámci jednotlivých kanceláří či konkrétních advokátů.

Rozumím-li tomu správně, pak i advokát např. se sazbou 2.000,- Kč á hodina může být v konečné sumě za tutéž věc dražší než někdo, kdo má hodinovou sazbu o 100% vyšší?

Teoreticky ano. Avšak v jiné rovině přitom zase může platit, že třeba sazba 5.000,- Kč á hodina nutně nezaručuje kvalitnější službu než třeba sazba třetinová...

Jak se tedy v tom mám zorientovat?

Nejprve je třeba si uvědomit, že advokacie je služba výběrová, tedy poměrně drahá, a že obvykle ne každou věc pro Vás může, nahlíženo optikou finanční efektivity, advokát vyřizovat. Při výběru advokáta ve vztahu k ceně jeho služby je nutné udělat si předem základní představu o cenách právních služeb. Je třeba si zhodnotit věc, o kterou jde. Lze-li jí vyjádřit nějakým finančním ekvivalentem, pak i to. A z toho si již lze udělat představu o tom, jak je věc pro mě důležitá a jaká cena právní služby je pro mě jako pro klienta přijatelná. Je třeba si uvědomit, že čím má věc vyšší finanční hodnotu, tím větší odpovědnost za ni advokát nese. Velmi zhruba lze říci, že jde-li o jednorázovou záležitost, náklad na právní servis v řádu jednotek procent její hodnoty je přiměřený; jde-li o věc dlouhodobou, typicky o spor o nějaký majetek, je stále ještě přiměřeným nákladem i čtvrtina hodnoty o kterou jde. Pak je ovšem celá řada věcí, která se penězi vyjádřit nedá…

Po takové základní úvaze klienta je vhodné se s konkrétním advokátem sejít, vše osobně probrat a pak nejlépe spoluprací vyzkoušet. Za leta praxe jsem odpozoroval vcelku jednoduché pravidlo. Jsou-li mezi klientem a advokátem určité vzájemné sympatie v osobní rovině, je-li pro klienta vše srozumitelné, je-li mu příjemné prostředí advokátní kanceláře, jsou-li mu sympatičtí kolegové advokáta, a naopak, váží-li si advokát klienta jako člověka, respektuje jeho postupy, postoje atd., málokdy nastane nějaký problém v tom, že by klient neakceptoval přínos jemu poskytnuté služby a její vyúčtování.